Hřbitovní kostel sv. Petra a Pavla
1719, oprava
stavebník: Jeroným Hlína, opat premonstráckého kláštera v Želivi
Původní hřbitovní kostel byl postaven již v polovině 12. století. V 15. století stavba prošla přestavbou, na níž navázala další stavební úprava z 1. čtvrtiny 18. století, jejíž podobu kostel nese dodnes.
Na zakázku stavebníka, tehdejšího opata premonstrátského kláštera v Želivi, Jeronýma Hlíny vyprojektoval Santini přestavbu klášterního kostela Narození Panny Marie v Želivi. Spolupráce Santiniho s Jeronýmem Hlínou trvala 6 let, během nichž Santini pro opata vytvořil několik architektonických řešení a realizoval i přestavbu hřbitovního kostela sv. Petra a Pavla. Zajímavá je forma rozťatého štítu západního průčelí, jejíž tektonika odpovídá jiné Santiniho stavbě, a to pojetí průčelí štítu hlavní fasády zámecké jízdárny v Rychnově nad Kněžnou. Obdobné uplatnění štítového motivu nalezneme také na průčelí vlastního domu Jana Blažeje Santiniho v Nerudově ulici v Praze.
Klášterní kostel Narození Panny Marie
1719, oprava; stavebník Jaroným Hlína, opat premonstráckého kláštera v Želivi
Gotická bazilika premonstráckého klášterního kostela Narození P. Marie v Želivi vznikla přestavbou původní románské stavby v pozdním 14. století. Po rozsáhlém požáru v roce 1712 přistoupil opat Jeroným Hlína k hledání architekta a projektanta, který by kostel upravil. Santini přichází do Želivi v roce 1714, aby vypracoval projekt a následně až do roku 1720, kdy byl kostel dokončen, stavbu dozoroval. Santiniho úkol v Želivi byl odlišný než předtím v Sedlci nebo Kladrubech, kde se jednalo o interpretaci původně středověkého chrámu v duchu barokní gotiky. Zde měl za úkol dostavět novou část a připojit ji k opravenému gotickému kněžišti. Osa kostela je opticky prodloužena předsunutou předsíňkou a bočními věžemi, mezi které je umístěna gotická monstrance, osazená podle Santiniho návrhu v roce 1719. Komplikovaně je řešená prostorová koncepce interiéru, rozdělená do třech lodí, které jsou mezi sebou rozděleny zavěšenými visutými klenáky. Ty pak jako variace na středověké předlohy působí ve své hmotnosti neskutečně křehce. Stejně tak působí průhledy do vrchního patra u bočních velkých oken.
Zelená hora v nových barvách
Poutní kostel Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře získal v průběhu letošního roku novou, doslova zářivou podobu. Tedy podobu novou pro současného návštěvníka, ale z pohledu historiků a restaurátorů naopak tu původní nejstarší barevnost.
Zelená Hora v číslech
Je tomu už pěkná řádka let, kdy jsme dostali poštou na adresu Zelená Hora u Žďáru nad Sázavou obálku s několika stránkami popsanými matematickými vzorci a rovnicemi. Autorem je doc. Ing. arch. DRSc. Josef Švastal, pracující v té době na ČVUT Praha. Budeme vděčni za pomoc při jejich rozluštění a uvedení do širších souvslostí.
Santiniho krystal
Zdánlivě obyčejný křížek u cesty může být barokní klenot. Bílá boží muka za obcí Bobrová na Žďársku léta stála bez většího zájmu vedle silnice s nasazenou kovovou stříškou. Ukázalo se však, že drobná boží muka u Bobrové patří mezi stavby Jana Blažeje Santiniho a navíc zkoumání jejich historie odhalilo velká překvapení.
Svatý Jan Nepomucký, světec baroka
Se sv. Janem Nepomuckým, světcem baroka, se dodnes setkáváme na mostech, u cest v krajině i v zákoutích našich vesnic a měst. Tento věhlasný mučedník zpovědního tajemství měl ve skutečnosti se svým historickým předobrazem, generálním vikářem pražské arcidiecéze Johánkem z Pomuka, společného jen málo.
Santiniho kostel v Nerudově ulici
Projekt kostela Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána byl připravován již před koncem 17. století, kdy členové Theatinského řádu zakoupili pro tento účel několik domů v tehdejší Ostruhové ulici v Praze. V roce 1679 vypracoval projekt kostela řádový spolubratr, geniální architekt z italského Turína, Guarino Guarini.
Kostel sv. Prokopa ve Všehrdech
Gotický kostel vznikl ve 14. století, v letech 1730-1732 byla na objednávku opata Evžena Tyttla realizována barokní novostavba dle návrhu architekta Jana Santiniho. V té době byl také zřízen hřbitov. Jeho obvodová zeď navazuje po stranách na vstupní, osovou věž kostela a je zde konkávně probrána a prolomena dvěma komponovanými branami.
Iniciace architekturou
Opravdová tajemství nejdou odhalit a tajemství umělecké tvorby patří právě mezi ně. Magická kouzla bývají mnohem jednodušší. Ale vlastně na tom ani příliš nezáleží. Architektura je druhem jazyka, který promlouvá od srdce k srdci. Jsou knihy, které s větším či menším zájmem přečteme.
Pozvání na cestu
V průběhu 17. a větší poloviny 18. století se z Itálie rozšířil nový a svébytný kulturní sloh, jenž se stal posledním univerzálním a sjednocujícím stylem celé Evropy; později byl nazván barokem. Celý křesťanský svět prožíval zvláštní období. Jako by byl jeho čas protknut metaforou Theatri mundi - divadla světa.
Pozvání do muzea stavitelství
"Kdo zná, neničí" hlásá motto nad vstupem do nové Expozice stavitelství v areálu národní kulturní památky Klášter Plasy v západních Čechách. Národní technické muzeum zde, ve své nové pobočce v duchu uvedeného motta prezentuje postupy a principy především tradičního stavitelství.
Stanislav Růžička
Objednavatelé Santiniho staveb
Jan Blažej Santini-Aichel nebyl mistrem pražského zednického cechu a proto – i když v roce 1705 získal malostranské měšťanství - nesměl v Praze stavebně podnikat. Proto je počet jeho pražských staveb velice malý a pracoval zde pouze pro ty stavebníky, kteří nepodléhali cechovním předpisům, tedy šlechtice a církevní instituce. Pro stejný typ objednavatelů realizoval i většinu svých mimopražských realizací.
Irena Bukačová
Rozhovor o rekonstrukci Santiniho koncepce poutního místa v Mariánské Týnici.
V dnešním pořadu zavítáme společně do Mariánské Týnice, na poutní místo v západních Čechách, pozoruhodné z mnoha důvodů: navrhl je vynikající barokní architekt Jan Blažej Santini-Aichl, nepřízeň minulých dob je nechala zcela zchátrat, ale v posledních letech bylo podle historických plánů obnoveno, zrekonstruováno v plnosti, jaké nedosáhlo ani v barokní době.
Jiří T. Kotalík
Geometrie jako jazyk architektury
O úloze geometrie v architektuře se všeobecně ví a pozornost jí v různých souvislostech věnovala celá řada badatelů jak z oblasti matematických věd, tak především z oborů dějin umění a architektury. Tento trend se ale bohužel stal též doménou často až spekulativních úvah, vpisujících kružnice a přímky do velmi obecných a přibližných půdorysů staveb i sídelních útvarů.
