Žďár a vrcholné baroko

V roce 1705 je zvolen novým opatem žďárského kláštera Václav Vejmluva. Vysoce vzdělaný mecenáš umění, bibliofil a zvláště stavebník, který se zasloužil o rozsáhle přestavby a novostavby v areálu cisterciáckého kláštera. V dubnu 1706 zve opat poprvé do Žďáru architekta Jana Blažeje Santiniho a ihned ho zaměstnává konkrétními zakázkami. Protože v té době byly české kraje ohrožovány další epidemií moru, byly první úkoly spojeny s touto záležitostí. Vedle stavby morového hřbitova Santini vyprojektoval základy a podstavec pro nový morový (trojičný) sloup na žďárském náměstí. Sochy na sloupu pak vytvořil sochař tyrolského původu, vážený žďárský občan Jakub Staenhübl. Vedle tohoto umělce jsou první Santiniho žďárské projekty spojeny s dalším významným sochařem. Byl jím Matěj Václav Jäckel, lužický řezbář a sochař. Pro jeho sousoší Madony s ditětem navrhl Santini technicky zajímavou dvojitou kašnu umístěnou na prvním nádvoří kláštera. Spolupráce a osobní přátelství mezi geniálním architektem a moudrým opatem trvalo celých 17 roků a Santini během této doby proměnil Žďár na nejvýznamnější ohnisko barokní gotiky v Evropě.