Kostel sv. Jana Nepomuckého
1722 projekt, do 1727 realizace,
stavebník: Jan Jáchym hrabě Harrach
V dubnu 1722 požádal hrabě Harrach arcibiskupskou konzistoř o povolení stavby kostela ve Vyklanticích. K žádosti byl přiložen zajímavý půdorys, který byl nedávno publikován. Na tomto plánu je vnější hmota stavby založena nad obdélníkem s konkávně skrojenými nárožími, reliéfně probranou vstupní fasádou a lehce konvexně vypjatou závěrovou stěnou, srážející se s konkávními plochými nárožími v ostrých hranách. Vnitřní prostor je založen nad hloubkovým oválem půdorysu lodi, ke které se přimyká drobné kněžiště nad půdorysem půlkruhu, pilíře triumfálního oblouku jsou lehce šikmo vytočeny a vynášejí vykláněný pas. Loď je, klenuta bání nad oválem, zakončená lucernou na vrcholu. Kostel byl stavěn podle původního, nalezeného návrhu půdorysu, i když s určitými odchylkami. O vysvěcení stavby požádal hrabě v červnu 1727, došlo k němu ale až o dva roky později. Přes dílčí změny je možno považovat stavbu za Santiniho dílo. Další informace najdete zde.
Farní kostel sv. Mikuláše
1716 – 1722, oprava a přestavba
stavebníci: Eleonora Kristýna z Regalu a její syn Maxmilián, vlastníci panství Herálec
Kostel sv. Mikuláše se připomíná roku 1233. Santiniho autorství přestavby humpoleckého farního kostela vyplývá ze souvislosti jeho práce pro želivský klášter, kdy městská fara byla pravidelně osazována želivskými premonstráty. O opravě ve středověku nedokončeného, poté zničeného a požárem vyhořelého kostela se uvažovalo pravděpodobně od 18. ledna 1716, kdy humpolecký kostel navštívil Santini se stavitelem Voglerem, zřejmě za účelem vypracování projektu. S přestavbou kostela se započalo roku 1721 a dokončena byla roku 1722. Stavbu provedl zednický mistr Matěj Isthum. Želivský tesařský mistr Ferdinand Neth zhotovil výbavu (velký oltář, mřížky, stolice a kůr), ze které se však dochovala pouze kazatelna. Tato výbava vznikla pravděpodobně podle Santiniho návrhu.
Požárem zničené zdivo i opěrné pilíře musely být nově vyspraveny. Kostel byl zaklenut cihelnými křížovými klenbami, ve střední lodi pak velikou plackou. Klenby byly zdobeny pravděpodobně barokně-gotickým dekorem. Přistavěna byla šestiboká, drobná centrála sakristie v ose kněžiště, na západní straně pak osová věž. Fasády kostela byly omítnuty a členěny jednoduchými, hrotitými okny se štukově modelovanými špaletami. Západní věž byla nižší a její zdivo sahalo k římse pod hodinami v dnešním stavu. Původní jehlancová střecha věže měla drobnou lucernu, osazenou vysokou a špičatou jehlancovou stříškou, jak nám dokládají fotografie ze sklonku předminulého století.
Během 19. století byl bohužel odstraněn barokní hlavní oltář a další oltářní stavby. V letech 1893 – 1895 pak kostel regotizoval Matěj Blecha dle plánů J. Martina a tak odstranil a popřel především vnější, barokní tvář Santiniho kostela.
Návrh přestavby rezidence želivského kláštera
1714, nerealizovaný projekt
stavebník: Jeroným Hlína, opat premonstráckého kláštera v Želivi
Obdobná situace jako při řešení Vojslavického kostela nastala i v návrhu na přestavbu rezidence želivského kláštera ve Lhoticích. V prosinci 1714 byl Santini proplácen menší částkou 10 zlatých za „obrys lhotickej„. Jednalo se pravděpodobně o základní studii nebo návrh úpravy či opravy části stávajícího objektu. Případ je také dokladem Santiniho ekonomické způsobilosti. Stejně důsledně jako náčrt drobné opravy, dokázal v jiných případech vyúčtovat spotřebovaný papír, pera či inkoust, popřípadě přejezdy na konkrétní místa svého působení.
V případě Lhotic probíhala v letech 1727 – 1733 větší přestavba dvora a zámečku nad rybníkem v centru obce. Není však zřejmé, zda prováděcí stavitel, pražský Václav Býšovec, použil některé z variant Santiniho plánů. Ze lhotické rezidence se dodnes zachovaly pouze nepatrné zbytky stěny s okenními výklenky, případně další prvky použité při novodobých stavebních úpravách hospodářských budov. Tím byly ztraceny možnosti dokladovat Santinihom širší působení.
Kostel sv. Jana Křtitele
1726, oprava
stavebník: Daniel Antonín Schindler, opat kláštera v Želivi
Stavba kostela sv. Jana Křtitele v Mladých Bříštích nejeví na první pohled známky výraznější výjimečnosti, za barokní přestavbou však stojí Jan Blažej Santini. Kostelík stojí na místě románského opevněného komplexu, v němž bývala kromě kostela i tvrz, na jejímž místě později vyrostla fara. Gotická přestavba byla nahrazena až barokní úpravou ve 20. letech 18. století ve stylu barokní gotiky. Ta je specifickým proudem barokního slohu, který spojuje barokní dynamičnost s prvky gotického stylu. Stavba v Mladých Bříštích byla přestavěna podle staršího Santiniho projektu. Do jednolodní stavby s presbytářem se vstupuje skrze mohutnou hranolovou věž podpíranou dvěma opěráky, k níž se tiskne vyčleněné schodiště. Loď je osvětlena hrotitými okny s barokně pojatým orámováním a presbytář kostela podpírají opěráky. Pod střechou probíhá kolem dokola členitá římsa.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
1714, nerealizovaný projekt
stavebník: Jeroným Hlína, opat premonstráckého kláštera v Želivi
Opat premonstráckého kláštera v Želivi Jeroným Hlína se rozhodl, stejně jako jeho spolubratři v dalších klášterech, plně využít Santiniho schopností a zadal mu řadu menších projektů na území svého kláštera. Vedle plánů na dostavbu a přestavbu klášterního kostela to byla příprava obnovy řady menších farních kostelů a rezidenčních staveb. Je zajímavé sledovat, jakým tempem dokázal Santini pracovat. Podle dochovaných zápisů přijímá zakázku obnovy vyhořelého konventního kostela v Želivi ke dni 27. dubna 1714. Už ale 6. června téhož roku dodává slíbené plány. Musíme si přitom uvědomit, že želivský kostel přitom patří mezi Santiniho zásadní díla. Pokud byly už v listopadu vzneseny vertikální stěny a vybudované krovy překryty střechou, tak na vlastním rozvržení a kompozici nemohl autor až na detaily interiéru už nic měnit. Současně s intenzivním zahájením stavebních prací na hlavním kostele navštěvuje Santini 13. září 1714 v doprovodu opata Hlíny provizorně opravovaný filiální kostel Nanebevzetí P. Marie ve Vojslavicích za účelem vyměření novostavby kostela. Plány na jeho realizaci dodal pravděpodobně již v následujících měsících, protože hned na to bylo zahájeno shromažďování materiálu potřebného k zahájení stavby. Zatímco počáteční fáze projektu je termínově podchycena, nejsou už známy důvody posunu zahájení stavby. Vlastní práce byly započaty roku 1721, aby dokončenou stavbu požehnal opat Hlína 26. září 1723. Na první pohled je patrné, že při stavbě byly nakonec použity prvky z původního gotického kostela a od základu byly vybudovány pouze kněžiště a sakristie. Věž dostala nový barokní krov a klenba lodi byla vybudovaná jako valená na přistavěných pilířích, opět na původních středověkých zdech. Důvody změny původní koncepce novostavby byly zřejmě ekonomické. Hlína uvažoval ještě o dalších projektech a tak bylo nutno u méně významných projektů hledat úspornější variantu.
Zelená hora v nových barvách
Poutní kostel Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře získal v průběhu letošního roku novou, doslova zářivou podobu. Tedy podobu novou pro současného návštěvníka, ale z pohledu historiků a restaurátorů naopak tu původní nejstarší barevnost.
Zelená Hora v číslech
Je tomu už pěkná řádka let, kdy jsme dostali poštou na adresu Zelená Hora u Žďáru nad Sázavou obálku s několika stránkami popsanými matematickými vzorci a rovnicemi. Autorem je doc. Ing. arch. DRSc. Josef Švastal, pracující v té době na ČVUT Praha. Budeme vděčni za pomoc při jejich rozluštění a uvedení do širších souvslostí.
Santiniho krystal
Zdánlivě obyčejný křížek u cesty může být barokní klenot. Bílá boží muka za obcí Bobrová na Žďársku léta stála bez většího zájmu vedle silnice s nasazenou kovovou stříškou. Ukázalo se však, že drobná boží muka u Bobrové patří mezi stavby Jana Blažeje Santiniho a navíc zkoumání jejich historie odhalilo velká překvapení.
Svatý Jan Nepomucký, světec baroka
Se sv. Janem Nepomuckým, světcem baroka, se dodnes setkáváme na mostech, u cest v krajině i v zákoutích našich vesnic a měst. Tento věhlasný mučedník zpovědního tajemství měl ve skutečnosti se svým historickým předobrazem, generálním vikářem pražské arcidiecéze Johánkem z Pomuka, společného jen málo.
Santiniho kostel v Nerudově ulici
Projekt kostela Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána byl připravován již před koncem 17. století, kdy členové Theatinského řádu zakoupili pro tento účel několik domů v tehdejší Ostruhové ulici v Praze. V roce 1679 vypracoval projekt kostela řádový spolubratr, geniální architekt z italského Turína, Guarino Guarini.
Kostel sv. Prokopa ve Všehrdech
Gotický kostel vznikl ve 14. století, v letech 1730-1732 byla na objednávku opata Evžena Tyttla realizována barokní novostavba dle návrhu architekta Jana Santiniho. V té době byl také zřízen hřbitov. Jeho obvodová zeď navazuje po stranách na vstupní, osovou věž kostela a je zde konkávně probrána a prolomena dvěma komponovanými branami.
Iniciace architekturou
Opravdová tajemství nejdou odhalit a tajemství umělecké tvorby patří právě mezi ně. Magická kouzla bývají mnohem jednodušší. Ale vlastně na tom ani příliš nezáleží. Architektura je druhem jazyka, který promlouvá od srdce k srdci. Jsou knihy, které s větším či menším zájmem přečteme.
Pozvání na cestu
V průběhu 17. a větší poloviny 18. století se z Itálie rozšířil nový a svébytný kulturní sloh, jenž se stal posledním univerzálním a sjednocujícím stylem celé Evropy; později byl nazván barokem. Celý křesťanský svět prožíval zvláštní období. Jako by byl jeho čas protknut metaforou Theatri mundi - divadla světa.
Pozvání do muzea stavitelství
"Kdo zná, neničí" hlásá motto nad vstupem do nové Expozice stavitelství v areálu národní kulturní památky Klášter Plasy v západních Čechách. Národní technické muzeum zde, ve své nové pobočce v duchu uvedeného motta prezentuje postupy a principy především tradičního stavitelství.
Stanislav Růžička
Objednavatelé Santiniho staveb
Jan Blažej Santini-Aichel nebyl mistrem pražského zednického cechu a proto – i když v roce 1705 získal malostranské měšťanství - nesměl v Praze stavebně podnikat. Proto je počet jeho pražských staveb velice malý a pracoval zde pouze pro ty stavebníky, kteří nepodléhali cechovním předpisům, tedy šlechtice a církevní instituce. Pro stejný typ objednavatelů realizoval i většinu svých mimopražských realizací.
Irena Bukačová
Rozhovor o rekonstrukci Santiniho koncepce poutního místa v Mariánské Týnici.
V dnešním pořadu zavítáme společně do Mariánské Týnice, na poutní místo v západních Čechách, pozoruhodné z mnoha důvodů: navrhl je vynikající barokní architekt Jan Blažej Santini-Aichl, nepřízeň minulých dob je nechala zcela zchátrat, ale v posledních letech bylo podle historických plánů obnoveno, zrekonstruováno v plnosti, jaké nedosáhlo ani v barokní době.
Jiří T. Kotalík
Geometrie jako jazyk architektury
O úloze geometrie v architektuře se všeobecně ví a pozornost jí v různých souvislostech věnovala celá řada badatelů jak z oblasti matematických věd, tak především z oborů dějin umění a architektury. Tento trend se ale bohužel stal též doménou často až spekulativních úvah, vpisujících kružnice a přímky do velmi obecných a přibližných půdorysů staveb i sídelních útvarů.
