Projekt proboštství a konventu benediktýnů

1721, návrh a částečná realizace
stavebník: Antonín Primus, probošt rajhradský

vyobrazení Santiniho návrhu klášterního komplexu z r. 1801 podle Kristiána Burdy

V souvislosti s projektem novostavby kostela sv. Petra a Pavla v Rajhradu zpracoval Santinii návrh nových staveb konventu a proboštství. Přesnou představu o projektu nám dokládají vlastnoruční výkresy půdorysu uložené dnes ve státní knihovně v Bamberku. Výkresy ukazují dvě varianty návrhu lišící se velikostí konventu. Probošství bylo koncipováno jako trojkřídlý objekt, vymezující nádvoří západně od hlavního průčelí nového chrámu. Zatímco však novostavba kostela pokračovala celkem přesně podle Santiniho plánů, realizace ostatních částí se značně protáhla a došlo i na konečné opuštění od Santiniho návrhů. Vysvětlení může být v tom, že klášter v Rajhradě sice nebyl sice, jako řada dalších církevních ústavů zrušen, ale byl nucen přijmout vnitřní úsporná opatření. Vlastní konvent byl proto úplně dokončen až v roce 1838.

Fotogalerie

Proboštský kostel sv. Petra a Pavla

1722 – 1730, novostavba
stavebník: Antonín primus, probošt rajhradský

V samotném srdci Moravy najdeme další místa, která kvůli Santinimu nesmíme vynechat. Už v roce 1048 bylo v Rajhradu u Brna zřízeno probošství řehole sv. Benedikta. Až do konce 17. století si tamní klášter zachoval původní románskou tvář, ale špatný stav budov způsobil, že bylo rozhodnuto o celkové přestavbě. V roce 1721 začal probošt Pirmus budovat areál podle návrhu architekta Jana Santiniho Aichla. Ten navrhl založit stavbu kláštera na dřevěných pilotách a roštu stejně tak, jak učinil předtím v Plasech. Eliminoval tak špatné podmínky v bažinatém terénu. Vlastní stavba probíhala poměrně rychle, za častého Santiniho osobního dozoru. Významnou stavbou je opatský chrám. Jeho půdorys je členěn do tří buněk se složitým klenebním uzávěrem nad každou z nich.

Rytmické dělení prostoru a modelování intenzity světla dává každé části kostela odlišnou estetickou kvalitu a přitom dokáže návštěvníka upoutat v centrální ose směrem k hlavnímu oltáři. Vlastní stavba chrámu byla hotova roku 1730 a o devět let později vysvěcena. Původní věže byly ponechány, ale později musely být zajištěny opěrnými pilíři. Klášter, jako jeden z mála zůstal plně funkční i přes Josefínské restrikce, aby se na něm nakonec tragicky podepsal rok 1950, kdy byl obsazen státní policií, mniši do jednoho odesláni do internačního tábora a areál předán Československé lidové armádě. Po čtyřiceti letech se do zruinovaného kláštera benediktínští mniši vrátili a pozvolna se snaží svými silami tento historický stavební klenot obnovit.

Fotogalerie

Klášterní sýpka

1717 - 1718, novostavba

Sýpka vyobrazena na obraze rajhradského probošta Antonia Pirma OSB

Od dávných dob na návsi v Rajhradicích stával poměrně rozsáhlý hospodářský dvůr, který nechali vystavět rajhradští benediktini. Dnes toto místo připomíná kamenný kříž, který byl požehnán dne 8. května 1795 v 18 hodin rajhradským duchovním správcem Petrem Seitlerem OSB (ten byl v roce 2022 posunutý o pár metrů dál směrem k Rebešovicím) zhotoven na náklady rajhradská obec a to na základě svolení probošta Otmara Karla Konráda OSB.
Když tento hospodářský dvůr roku 1674 tak říkajíc do základů vyhořel, nebylo pojednou nikde v Rajhradicích možné uložit sklizeň (zejména pak obilí). Sklizené obilí proto bylo nově odváženo do nedalekého Rajhradu, kde bylo provizorně ukládáno v nevhovujících půdních prostorách klášterního konventu.

Toto „dočasné“ provizorium bylo ale zapotřebí ukončit počátkem 18. století, kdy probošt Anton Pirmus OSB prosadil celkovou přestavbu rajhradského kláštera v barokním duchu.
V Rajhradicích tak byla roku 1717 dle plánů stavitele Jana Blažeje Santiniho-Aichla vystavěna nová sýpka jakožto samostatná budova (tj. mimo hospodářský dvůr), a to v bezpečné vzdálenosti od zástavby obce, což mělo eliminovat opakování nebezpečí jejího zničení případným požárem vypuknuvším v obci.
Tato sýpka sloužila od roku 1718 k uskladnění obilí (to se uskladňovalo v přibližně 1 m vysoké vrstvě na jednotlivých podlahách) z celého panství rajhradských benediktinů jakožto „železné rezervy“ a zásoby pro celé panství na léta neúrody. Dle výnosu císaře Josefa II. z roku 1788 museli do sýpek navíc povinně uschovávat obilí i všichni poddaní, kteří měli ve vlastnictví ornou půdu, a to v množství jednoroční letní i zimní setby na tři roky.

Význam sýpky začal postupně upadat od počátku 19. století, neboť bylo nově možné již bezpečně obilí uskladňovat i na půdách jednotlivých domů. V současné době již sýpka nepatří původním majitelům (byla zabrána po roce 1950), jejichž erbovní znamení je stále umístěno nad vstupním portálem, ani neslouží svému účelu.

Kostel povýšení sv. Kříže

1720 projekt, realizace 1765 – 66, přestavba a částečná novostavba
stavebníci: probošti benediktinského proboštství v Rajhradě

Kostel Povýšení svatého Kříže se nachází v centru města Rajhrad Jedná se o barokní stavbu, která vznikla přestavbou a částečnou novostavbou na místě původního rajhradského farního kostela. Autorem projektu je Jan Santini. Ačkoliv byl návrh zřejmě vyhotoven již kolem roku 1720, přestavba kostela byla realizována až v letech 1765–1766. Tak se také stalo, že objednavatelem projektu byl probošt benediktinského proboštství v Rajhradě Antonín Pirmus (1709–1744), ale stavebníkem jeho pozdější nástupce Otmar Konrád (1764–1812). Jedná se o stavbu založenou na půdorysu řeckého kříže s dvojnásobně protaženým východním ramenem zakončeným presbytářem. Severní a jižní rameno jsou do čtverce kříže jakoby „zasunuta“ asi třetinou své hloubky. Západní rameno nese osově posazenou věž a je opatřeno vstupem. Kostel je osvětlen třemi páry oken, jedním oknem situovaným v průčelí a dvěma kruhovými světlíky v oblasti kněžiště. K severní stěně presbytáře přiléhá obdélná sakristie. Koncepce půdorysu stavby je obměnou půdorysného řešení kostela sv. Václava ve Zvoli. Fasáda kostela je řešena podobně, ploché stěny jsou pak členěny římsko-dórskými pilastry a průběžným kladím.

Fotogalerie