Hradčany
po 1706, přestavby
stavebník: Adam Ignác Mladota ze Solopysk, děkan svatovítské metropolitní kapituly
Původní renesanční budova kapituly byla přestavěna v prvních létech 18. století. Dokončení v roce 1705 potvrzuje kabalistický chronogram dedikačního nápisu portálu. Autorem předcházejícího barokního návrhu byl Giovanni Battista Aliprandi, který také požadoval úhradu odpovídajícího honoráře. Děkan Mladota v odpovědi konstatuje, že se mu dodaný návrh nehodil, a že dává přednost jinému řešení od mladého architekt, kterým je Santini, pracující současně také u PP. Theatinů.
Vycizelovaná fasáda kapitulního děkanství je tvořena především výraznými hranami a liniemi. Nápadný motiv středního štítu je odkazem na italskou vrcholnou architekturu. Bohaté rámování oken prvního patra připomíná některá řešení v realizacích Francesca Borrominiho.
(Praha - Nové Město)
1708 - 1711
stavebník: Jan Luňák, probošt kláštera
V roce 1348 položil římský a český král a později římský císař Karel IV. základy Nového Města pražského. Dvě léta na to přikročil císař k novému, velmi významnému dílu, kterým hodlal pražské město zvelebit. Roku 1350 založil na hoře Karlově, kostel a klášter kanovníků řádu sv. Augustina. Pravděpodobně se na stavbě podílela dvorská stavební huť Matyáše z Arrasu. Na počátku 18. století byla odkazem hraběte ze Schönnfeldu a podle projektu Jana Blažeje Santiniho-Aichla, po vzoru Lateránské baziliky v Římě do chrámu přistavěna kaple Svatých schodů s trojitým schodištěm, vedoucím z chrámové lodě na balkón. Probošt Luňák získal povolení ke stavbě roku 1708. Stavba, včetně sochařské a malířské výzdoby byla hotova v roce 1711. Jedná se o kopii připomínající schody o 28 stupních, po kterých vystoupil Kristus do Pilátova domu. Dle středověké tradice měla tyto schody potřísněné Kristovou krví roku 326 převézt z Jeruzaléma do Říma sv. Helena, císařovna a matka Konstantina Velikého. Svaté schody v Římě se těšily od samého počátku veliké vážnosti. Proto byla podle římského vzoru budována podobná místa rozjímání o utrpení Páně také v jiných městech Evropy. Santini byl při projektování vlastního interiéru limitován sakrální funkcí stavby. Větší volnostmi dostal pouze při utváření vnějšího exteriéru. Patrové členění stavby vložil architekt do prstence přízemního nižšího ochozu otevřeného přímo do klášterní zahrady. Stavba je příkladem santiniovského řešení drobnějších staveb, které však vždy a bez výhrad řešil se stejnou invencí a důsledností.
(Nerudova ulice)
po 1705, přestavba
stavebník: Jan Blažej Santini Aichel
Dům na Malé straně koupil „Johan Santin Aichel Architect„ na počátku roku 1705 za 3000 zlatých. Samotná cena, za tento měšťanský dům střední velikosti, situovaný na hlavní ulici, odpovídá ceně dobře zavedeného venkovského statku a dokládá, že nový majitel byl už velmi dobře finančně zabezpečený. O Santiniho úpravě vypovídá samotné průčelí domu. Řada detailů, včetně společně řešených vstupů, jak do domu, tak do vedlejšího krámku, nárožní rustikované lisenty, a typicky santiniovské tvary suprafenester odkazují na pozdější projekty např. v zámku v Rychnově nad Kněžnou. Po smrti Santiniho byl dům prodán a okolo roku 1740 dostavěno horní patro. Fasáda v nejvyšším podlaží byla citlivě doplněna vrstvou pozdě barokního dekoru.
Zelená hora v nových barvách
Poutní kostel Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře získal v průběhu letošního roku novou, doslova zářivou podobu. Tedy podobu novou pro současného návštěvníka, ale z pohledu historiků a restaurátorů naopak tu původní nejstarší barevnost.
Zelená Hora v číslech
Je tomu už pěkná řádka let, kdy jsme dostali poštou na adresu Zelená Hora u Žďáru nad Sázavou obálku s několika stránkami popsanými matematickými vzorci a rovnicemi. Autorem je doc. Ing. arch. DRSc. Josef Švastal, pracující v té době na ČVUT Praha. Budeme vděčni za pomoc při jejich rozluštění a uvedení do širších souvslostí.
Santiniho krystal
Zdánlivě obyčejný křížek u cesty může být barokní klenot. Bílá boží muka za obcí Bobrová na Žďársku léta stála bez většího zájmu vedle silnice s nasazenou kovovou stříškou. Ukázalo se však, že drobná boží muka u Bobrové patří mezi stavby Jana Blažeje Santiniho a navíc zkoumání jejich historie odhalilo velká překvapení.
Svatý Jan Nepomucký, světec baroka
Se sv. Janem Nepomuckým, světcem baroka, se dodnes setkáváme na mostech, u cest v krajině i v zákoutích našich vesnic a měst. Tento věhlasný mučedník zpovědního tajemství měl ve skutečnosti se svým historickým předobrazem, generálním vikářem pražské arcidiecéze Johánkem z Pomuka, společného jen málo.
Santiniho kostel v Nerudově ulici
Projekt kostela Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána byl připravován již před koncem 17. století, kdy členové Theatinského řádu zakoupili pro tento účel několik domů v tehdejší Ostruhové ulici v Praze. V roce 1679 vypracoval projekt kostela řádový spolubratr, geniální architekt z italského Turína, Guarino Guarini.
Kostel sv. Prokopa ve Všehrdech
Gotický kostel vznikl ve 14. století, v letech 1730-1732 byla na objednávku opata Evžena Tyttla realizována barokní novostavba dle návrhu architekta Jana Santiniho. V té době byl také zřízen hřbitov. Jeho obvodová zeď navazuje po stranách na vstupní, osovou věž kostela a je zde konkávně probrána a prolomena dvěma komponovanými branami.
Iniciace architekturou
Opravdová tajemství nejdou odhalit a tajemství umělecké tvorby patří právě mezi ně. Magická kouzla bývají mnohem jednodušší. Ale vlastně na tom ani příliš nezáleží. Architektura je druhem jazyka, který promlouvá od srdce k srdci. Jsou knihy, které s větším či menším zájmem přečteme.
Pozvání na cestu
V průběhu 17. a větší poloviny 18. století se z Itálie rozšířil nový a svébytný kulturní sloh, jenž se stal posledním univerzálním a sjednocujícím stylem celé Evropy; později byl nazván barokem. Celý křesťanský svět prožíval zvláštní období. Jako by byl jeho čas protknut metaforou Theatri mundi - divadla světa.
Pozvání do muzea stavitelství
"Kdo zná, neničí" hlásá motto nad vstupem do nové Expozice stavitelství v areálu národní kulturní památky Klášter Plasy v západních Čechách. Národní technické muzeum zde, ve své nové pobočce v duchu uvedeného motta prezentuje postupy a principy především tradičního stavitelství.
Stanislav Růžička
Objednavatelé Santiniho staveb
Jan Blažej Santini-Aichel nebyl mistrem pražského zednického cechu a proto – i když v roce 1705 získal malostranské měšťanství - nesměl v Praze stavebně podnikat. Proto je počet jeho pražských staveb velice malý a pracoval zde pouze pro ty stavebníky, kteří nepodléhali cechovním předpisům, tedy šlechtice a církevní instituce. Pro stejný typ objednavatelů realizoval i většinu svých mimopražských realizací.
Irena Bukačová
Rozhovor o rekonstrukci Santiniho koncepce poutního místa v Mariánské Týnici.
V dnešním pořadu zavítáme společně do Mariánské Týnice, na poutní místo v západních Čechách, pozoruhodné z mnoha důvodů: navrhl je vynikající barokní architekt Jan Blažej Santini-Aichl, nepřízeň minulých dob je nechala zcela zchátrat, ale v posledních letech bylo podle historických plánů obnoveno, zrekonstruováno v plnosti, jaké nedosáhlo ani v barokní době.
Jiří T. Kotalík
Geometrie jako jazyk architektury
O úloze geometrie v architektuře se všeobecně ví a pozornost jí v různých souvislostech věnovala celá řada badatelů jak z oblasti matematických věd, tak především z oborů dějin umění a architektury. Tento trend se ale bohužel stal též doménou často až spekulativních úvah, vpisujících kružnice a přímky do velmi obecných a přibližných půdorysů staveb i sídelních útvarů.
