Chudobinec

po 1722, novostavba, téměř zcela zničeno
stavebník: Václav Vejmluva, opat cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou

Jedním z věrohodných dokladů Santiniho činnosti v areále žďárského kláštera je známá Mansfeldova rytina z roku 1734. Ta v předním plánu zachycuje mezi Dolním hřbitovem a hostincem u Tří hvězd, zvláštní centrální stavbu. Její jádro tvoří pravidelná osmistěn se střechou osazenou lucernou. Ke stavbě přiléhají čtyři křídla nad obdélnými půdorysy, situovaná na křížovém schématu. V legendě je objekt označen jako „Domus pro asservatione altilibus„. Interpretace tohoto označení jako drůbežárna, který přejímá novější místní literatura je veskrze mylná. Ve středověké a časně novověké latině označuje zmíněný výraz osoby vyživované a zaopatřované. Stavba tedy sloužila jako starobinec a chudobinec. Vzhledem k postavení opata Vejmluvy jako císařského zdravotního rady a k jeho zaváděným opatřením proti šíření nakažlivých chorob je uváděný účel stavby více než logický.

Hospodářský dvůr Lyra

před 1722, novostavba
stavebník: Václav Vejmluva, opat cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou

Lyra je barokní hospodářský dvůr patřící ke klášteru ve Žďáru nad Sázavou. Leží proti klášteru za Bránským rybníkem a svým půdorysem připomíná skutečně hudební nástroj. Podobu hospodářského dvora lze studovat na vyobrazení žďárského kláštera od severozápadu. Pohled na klášter se nachází v souboru sbírky Dismase z Hoferů a datován je rokem 1722. Vidíme na něm velký dvůr za Branským (Opatským) rybníkem již zcela dokončený. Dále nás o jeho podobě informuje Mansfeldova rytina z roku 1734. Santini se rozhodl impozantně rozlehlý hospodářský dvůr umístit na terénu mírně se svažujícím k břehu rybníka. Kompozici utilitární budovy pojal zcela symetricky. Aby tuto část propojil s celým komplexem budov, svázal pohledovou osu dvora s okny prelatury kláštera. Hospodářskou stavbu ztvárnil v duchu půdorysného symbolismu. Areál tvoří šest a čtyři brány. Západní křídlo, jež je poměrně dlouhé, má jednopatrový střed a tvoří ho sedm okenních os. Boční části tohoto křídla zůstaly přízemní, dále na ně navazují dvě protějškové brány. Na východní části bran navazují dlouhá, opět přízemní křídla stodol, které Santini v jejich půdorysu esovitě prohnul, čímž dosáhl charakteristického tvaru lyry, který dal také název celému dvoru.

Hostinec U tří hvězd

do 1722, novostavba, téměř zcela zničeno
stavebník: Václav Vejmluva, opat cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou

Existenci klášterního hostince „U tří hvězd„, jako poměrně rozsáhlého objektu s vnitřním dvorem, ležícího v severním sousedství klášterní hlavní brány dokládají kresby kláštera z poloviny 18. století. Hostinec plnil funkci ubytovací stanice pro méně důležité návštěvy kláštera a byl jeho vedením pronajímán. Lze předpokládat, že Santini navrhl budovy hostince jako součást celého klášterního komplexu, nebo jako dílčí část jeho hospodářského a provozního zázemí. V průběhu 19. stol byl areál rozdělen na dvě budovy a při stavbě nové silnice zcela ztratil svůj charakter.

Dolní hřbitov

1709, novostavba
stavebník: Václav Vejmluva, opat cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou

V letech 1709 –1715 bylo českomoravské pohraničí postiženo několika vlnami morové epidemie. Opat kláštera Václav Vejmluva proti této hrozící epidemii provedl na klášterním panství řadu opatření, takže její průběh se podařilo zásadněji zmírnit. Vybudování Dolního – morového hřbitova bylo jedním z těchto opatření, avšak vzhledem k faktu, že nešlo o opatření jediné, nemusel být hřbitov prakticky využit. 25. září 1720 byl opat za příkladnou přípravu proti hrozící morové nákaze odměněn titulem císařského rady. Hřbitov byl vybudován jako centrální útvar a to tak, že je v jeho půdorysu zdůrazněno číslo tři jako odkaz na Nejsvětější Trojici. Skládá se z trojice shodných oválných kaplí, jejichž středy jsou umístěny v rozích pomyslného rovnostranného trojúhelníka. Jižní kaple funguje též jako vstup. Mezi jednotlivými kaplemi probíhá křivkově hřbitovní zeď. Kaple, situované příčně ke středu hřbitova jsou do jeho prostoru prolomeny trojicí shodně utvářených oblouků arkády. Zaklenuty jsou báňovými klenbami s trojbokými výsečemi odpovídajícími slepým obloukům členícím stěny. Architektonické tvarosloví kaplí je velmi jednoduché, ale nese typické znaky Santiniho architektonického projevu. Kaple mají mansardové střechy.

Uprostřed původní části hřbitova stojí na trojúhelném soklu socha anděla posledního soudu, který je přisuzován Řehoři Thenymu jako dílo z doby kolem roku 1730.