Konírna bývalé šlechtické akademie
do 1722, novostavba
stavebník: Václav Vejmluva, opat cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou
Konírny jsou reprezentativní užitková budova v areálu kláštera ve Žďáru nad Sázavou. Postavena byla na začátku 18. století podle návrhu Jana Blažeje Santiniho-Aichela pro činnost šlechtické akademie. Opat Vejmluva nechal vybudovat objekt severně od klášterního kostela. Konírna tvořila součást šlechtické akademie, zamýšlené jako centrum výchovy mladých šlechticů z Čech a Moravy. V klášteře působila jen v letech 1724–1740. Její činnost přerušily války o rakouské dědictví. Přízemní stavba, tvořená vstupní síní a dvěma velkými sály, je umístěna, vzhledem ke konventnímu chrámu, v paralelním směru a její jižní, hlavní průčelí se otevírá směrem do prostranství na sever od kostela. Průčelí tvoří trojboký rizalit, jehož boční strany jsou mírně konkávně prohnuté a střední převýšená část mírně vystupuje z plochy zdiva. Do střední části Santini umístil hlavní portál a nad něj velké světlíkové okno orientované na výšku. Plochu průčelí nečlení žádné vertikální architektonické články, nýbrž jednoduché, pásové horizontály. Jedná se o sokl a zajímavé, silně redukované a atypicky profilované kladí. Střecha konírny již není původní, což se projevuje v jejím vztahu k hmotě římsy. Kolem ústředního průčelí se symetricky rozprostírají postranní křídla konírny. Každou část, levou i pravou, člení jednotně řešené dvojice okenních otvorů srostlých v jeden celek. Jedná se o spodní výškově orientované obdélné okno ukončené půlkruhovým překladem, na nějž navazuje horní okno kruhového tvaru.
Vnitřní prostory pojal opat, v souladu s požadavky šlechtické kultury, velmi reprezentativně. Tato představa se odráží také v působivé výtvarné koncepci interiéru. Klenební tlaky ve vestibulu zachycuje složená klenba pročleněná trojbokými a pětibokými výsečemi, ve vrcholu dekorovaná rozměrným, hvězdicovitým útvarem. Utváření kleneb v sálových stájích představuje barokní variaci na pozdně gotické kroužené a hvězdicové klenby. Hlavní hodnota a půvab stavby spočívá právě v barevném kontrastu ploch polychromovaných benátskou červení se světlou gotizující barvou.
