Odkaz architekta Jana Blažeje Santiniho (1677-1723) představuje jedinečný soubor barokních staveb výrazně ovlivňujících tvář české a moravské krajiny. Západočeský okruh jeho tvorby vznikl díky kladrubskému a plaskému klášteru, z nichž vyzařovala do kraje tvůrčí umělecká a duchovní síla, proměňující v první polovině 18. století dosud okrajové oblasti Čech bohatým rejstříkem unikátních barokních staveb v pozoruhodné regiony. Nová expozice „Baroko a jeho svět“ je zaměřená na odkaz doby, která výrazným způsobem poznamenala jak českou krajinu dominantami jedinečných staveb, tak duši lidí, kteří dokázali vnímat díky umění, hudbě a literatuře duchovní hodnoty a kulturní tradice. Expozice představuje především architekturu Jana Blažeje Santiniho a její odkaz na Plzeňsku, zvláště pak na území někdejšího plaského kláštera formou modelů a bohatou ikonografií. Setkání s barokními stavbami doplňuje též obraz českých zemí v díle Mauritia Vogta (1668-1730), řeholníka plaského kláštera, kartografa, historika a hudebníka, spjatého životem s Mariánskou Týnicí.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Poutní kostel Zvěstování P. Marie a cisterciácké probošství
1710, 1720 - 1764, novostavba
stavebnící opati cisterciáckého kláštera v Plasích
Architekt Santini navrhoval celou řadu jedinečných projektů pro plaský cisterciácký klášter, který patřil k jedněm z nejbohatších řádových domů v Čechách. Základní kámen budoucího poutního areálu v Mariánské Týnici s kostelem Zvěstování Panně Marii, proboštstvím a ambity byl položen v červenci roku 1711 na svátek Navštívení Panny Marie. Samotná stavba pro svou náročnost probíhala velmi zvolna. Do konce života opata Tyttla bylo dokončeno západní ambitové nádvoří a provedeno obvodové zdivo kostela až po korunní římsu. Vlastní kostel byl vysvěcen až v roce 1762. Uctívané sousoší Zvěstování Panně Marii bylo přeneseno do nového chrámu až dne 17. července 1777. Z nařízení císaře Josefa II. byl dne 9. listopadu 1785 plaský klášter zrušen a Mariánská Týnice tak byla součástí jeho osudu. Bývalý poutní areál více jak jedno století chátral. Havarijní stav vyvrcholil roku 1920 zřícením kupole s lucernou. V té době již působil dobrovolný spolek Jednota pro záchranu Mariánské Týnice v čele s respektovaným architektem Hanušem Zápalem, kterému vděčí areál za první kroky ke své záchraně, na něž mohla navázat koncem 20. století celková památková obnova a rekonstrukce. V roce 2000 byla znovu vynesena kupole s lucernou.
Samotná stavba kostela je založena na půdorysu řeckého kříže. Nad křížením je osazena kupole s lucernou, ramena jsou kryta mansardovými střechami. Západní ambitové nádvoří je doplněno nárožními kaplemi na šestiúhelném půdorysu a kryty plackovými klenbami. V současnosti probíhá dostavba východního ambitu.
Symetricky a pohledově strukturovaný areál poutního místa tvoří exponovanou dominantu, duchovní střed, a je příkladem dokonalé symetrie a také jedinečného odkazu spolupráce stavebníka opata Eugena Tyttla a věhlasného architekta Santiniho.
 |
 |
