Klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie, sv. Wolfganga a sv. Benedikta
1712 - 1726, oprava a přestavba
stavebník Maurus Finzguth, opat benediktinského kláštera v Kladrubech
Zatímco Santiniho realizace pro plaský klášter byly řešeny v duchu jeho vnímání radikálního baroka, před zcela jinou otázku byl postaven při práci pro benediktinský klášter v Kladrubech u Stříbra. Zdejší pozdně románská bazilika byla dokončena již v roce 1233. Po vypálení husity stála několik desetiletí bez střech a kleneb. V průběhu renesance byl kostel částečně opraven a znovu vysvěcen. Přetížení obvodových zdí však způsobilo havarijní stav, který chtěl opat Fintzguth vyřešit celkovou přestavbou. V roce 1710 vyzval k vypracování projektu dva nejvýznamnější pražské architekty, Kryštofa Dientzenhofera a Jana Blažeje Santiniho. Nakonec se rozhodl realizovat nákladnější a rozsáhlejší Santiniho návrh.
Přestavba proběhla v několika etapách. Nejprve bylo přestavěno trojlodí, následně transept, nad ním byla vybudována monumentální kopule, která je řešená jako koruna zavěšená nad dlouhou profilací hlavní lodi. Lucerna v kopuli je završená mariánskou korunou prosvětluje vnitřní prostor nad křížením kostela. Závěrečná etapa přestavby se týkala východní části kostela, mnišského chóru a presbytéria. Mimořádně prosvětlený, trojlistý závěr kostela je doplněn oltářem podle původního Santiniho návrhu a dramaticky uzavírá celou stavbu. Při přestavbě Santini maximálně využil staré konstrukce zdiva, které odboural pouze v poškozených částech a doplnil je do ideálního stavu. V utváření exteriéru stavby byla největší pozornost věnována západnímu průčelí, do niky vstupního štítu kostela byla zasazena socha P. Marie napodobující gotické pojetí a odkazující na románské a gotické tradice areálu.
Barokní gotizace pozoruhodné románské baziliky potvrzuje spolu se Sedlcí skutečnost, že Santini byl ještě před završením prvé poloviny svého tvůrčího života schopen naprosto jedinečných výkonů. Právě v Kladrubech se díky uchování jak stavební tak i interiérové složky, včetně původního oltáře, můžeme přesvědčit o dokonalé jednotě architektury a jejího náboženského obsahu.
Projekt konventu kláštera benediktýnů
stavebník: Maurus Fintzguth, opat benediktinského kláštera v Kladrubech
Podkategorie
Zelená hora v nových barvách
Poutní kostel Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře získal v průběhu letošního roku novou, doslova zářivou podobu. Tedy podobu novou pro současného návštěvníka, ale z pohledu historiků a restaurátorů naopak tu původní nejstarší barevnost.
Zelená Hora v číslech
Je tomu už pěkná řádka let, kdy jsme dostali poštou na adresu Zelená Hora u Žďáru nad Sázavou obálku s několika stránkami popsanými matematickými vzorci a rovnicemi. Autorem je doc. Ing. arch. DRSc. Josef Švastal, pracující v té době na ČVUT Praha. Budeme vděčni za pomoc při jejich rozluštění a uvedení do širších souvslostí.
Santiniho krystal
Zdánlivě obyčejný křížek u cesty může být barokní klenot. Bílá boží muka za obcí Bobrová na Žďársku léta stála bez většího zájmu vedle silnice s nasazenou kovovou stříškou. Ukázalo se však, že drobná boží muka u Bobrové patří mezi stavby Jana Blažeje Santiniho a navíc zkoumání jejich historie odhalilo velká překvapení.
Svatý Jan Nepomucký, světec baroka
Se sv. Janem Nepomuckým, světcem baroka, se dodnes setkáváme na mostech, u cest v krajině i v zákoutích našich vesnic a měst. Tento věhlasný mučedník zpovědního tajemství měl ve skutečnosti se svým historickým předobrazem, generálním vikářem pražské arcidiecéze Johánkem z Pomuka, společného jen málo.
Santiniho kostel v Nerudově ulici
Projekt kostela Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána byl připravován již před koncem 17. století, kdy členové Theatinského řádu zakoupili pro tento účel několik domů v tehdejší Ostruhové ulici v Praze. V roce 1679 vypracoval projekt kostela řádový spolubratr, geniální architekt z italského Turína, Guarino Guarini.
Kostel sv. Prokopa ve Všehrdech
Gotický kostel vznikl ve 14. století, v letech 1730-1732 byla na objednávku opata Evžena Tyttla realizována barokní novostavba dle návrhu architekta Jana Santiniho. V té době byl také zřízen hřbitov. Jeho obvodová zeď navazuje po stranách na vstupní, osovou věž kostela a je zde konkávně probrána a prolomena dvěma komponovanými branami.
Iniciace architekturou
Opravdová tajemství nejdou odhalit a tajemství umělecké tvorby patří právě mezi ně. Magická kouzla bývají mnohem jednodušší. Ale vlastně na tom ani příliš nezáleží. Architektura je druhem jazyka, který promlouvá od srdce k srdci. Jsou knihy, které s větším či menším zájmem přečteme.
Pozvání na cestu
V průběhu 17. a větší poloviny 18. století se z Itálie rozšířil nový a svébytný kulturní sloh, jenž se stal posledním univerzálním a sjednocujícím stylem celé Evropy; později byl nazván barokem. Celý křesťanský svět prožíval zvláštní období. Jako by byl jeho čas protknut metaforou Theatri mundi - divadla světa.
Pozvání do muzea stavitelství
"Kdo zná, neničí" hlásá motto nad vstupem do nové Expozice stavitelství v areálu národní kulturní památky Klášter Plasy v západních Čechách. Národní technické muzeum zde, ve své nové pobočce v duchu uvedeného motta prezentuje postupy a principy především tradičního stavitelství.
Stanislav Růžička
Objednavatelé Santiniho staveb
Jan Blažej Santini-Aichel nebyl mistrem pražského zednického cechu a proto – i když v roce 1705 získal malostranské měšťanství - nesměl v Praze stavebně podnikat. Proto je počet jeho pražských staveb velice malý a pracoval zde pouze pro ty stavebníky, kteří nepodléhali cechovním předpisům, tedy šlechtice a církevní instituce. Pro stejný typ objednavatelů realizoval i většinu svých mimopražských realizací.
Irena Bukačová
Rozhovor o rekonstrukci Santiniho koncepce poutního místa v Mariánské Týnici.
V dnešním pořadu zavítáme společně do Mariánské Týnice, na poutní místo v západních Čechách, pozoruhodné z mnoha důvodů: navrhl je vynikající barokní architekt Jan Blažej Santini-Aichl, nepřízeň minulých dob je nechala zcela zchátrat, ale v posledních letech bylo podle historických plánů obnoveno, zrekonstruováno v plnosti, jaké nedosáhlo ani v barokní době.
Jiří T. Kotalík
Geometrie jako jazyk architektury
O úloze geometrie v architektuře se všeobecně ví a pozornost jí v různých souvislostech věnovala celá řada badatelů jak z oblasti matematických věd, tak především z oborů dějin umění a architektury. Tento trend se ale bohužel stal též doménou často až spekulativních úvah, vpisujících kružnice a přímky do velmi obecných a přibližných půdorysů staveb i sídelních útvarů.
