Opravdová tajemství nejdou odhalit a tajemství umělecké tvorby patří právě mezi ně. Magická kouzla bývají mnohem jednodušší. Ale vlastně na tom ani příliš nezáleží. Architektura je druhem jazyka, který promlouvá od srdce k srdci. Jsou knihy, které s větším či menším zájmem přečteme.

Některé z těchto knih (není jich mnoho a musíme je číst ve správnou dobu) mají moc nás změnit. Říkáme jim iniciační knihy. Uvádějí nás do nějakých nových prostorů a nikdy na ně nezapomeneme. Podobnou iniciační roli může mít architektura. Smysly vnímáme materiál stavby a jeho uspořádání, ale prostor gotické katedrály či barokního kostela vnímáme podvědomě.

U Santiniho to je ještě jinak - to co září ve snech a ve vzpomínkách je ornament, nejčastěji hvězda, která se nám propaluje do vědomí a žije si tam vlastním životem. Původ této hvězdy je nejspíš podivuhodný. Podobné, ale složitější a magicky působící klenby kostelů jsou běžné v kabalistickém a islámem ovlivněném Španělsku, ale doma byly původně na poušti, kde zem je nepatrná a nebe plné hvězd obrovské. Poušť a noční nebe náleží stejně tak prorokům jako poustevníkům, křesťanským otcům i dervišům. A kus této horní pokladnice můžeme díky Santinimu vděčně zahlédnout i my, obyvatelé dolního světa růží, kovů a šakalů.

Václav Cílek