Děkanský kostel Nejsvětější Trojice v Chrasti u Chrudimi byl postaven v letech 1710 -1717 jako náhrada za starší stavbu zničenou požárem. Stavebníky kostela byli královéhradečtí biskupové Tobiáš Jan Becker a Jan Adam Vratislav z Mitrovic. Účast významného architekta Jana Santiniho se předpokládá na základě jeho činnosti pro královéhradecké biskupství. Kostel byl původně navržen neznámým autorem v poměrně konzervativní podobě jako rozlehlé bazilikální trojlodí s emporami a se západním dvojvěžím. Jan Blažej Santini-Aichel byl ke stavbě přizván patrně až těsně před jejím dokončením, tedy v době, kdy v Hradci Králové pracoval pro biskupa Jana Adama Vratislava z Mitrovic. Santini tak mohl ovlivnit už pouze vnější podobu závěru kostela, která svou kvalitou a invencí odpovídá Santiniho osobité tvorbě. Santini totiž závěru vtiskl charakter gotických katedrálních závěrů s ochozy a věnci kaplí. Jihovýchodně orientovaný kostel se nachází na prostranném náměstí. Závěr samotného kněžiště je trojboký, s konkávně proláklými poli, pročleněnými velkými slepými okny, rámovanými redukovanými pilastry, odsazenými od nároží a vynášejícími strmě profilovanou římsu. Valenou klenbu s lunetovými výsečemi v hlavní lodi vynáší čtveřice klenebních pasů, které vybíhají z pilastrů toskánského řádu. Varhanní kruchta při západní stěně má konvexně vypnutý parapet a je podklenuta křížovou hřebínkovou klenbou. Santini navrhl nový presbytář, jehož formou dodržuje pro archetypální Šalamounův chrám typický chór s ochozem. Obdobnou formu použil Santini například pro kostel navštívení Panny Marie v Obyčtově. Jeho pravoúhlou formu však pozměnil konkávními křivkami, které stavbu ozvláštňují, dynamizují a dodávají jí vrcholně barokní ráz.