Odkaz architekta Jana Blažeje Santiniho (1677-1723) představuje jedinečný soubor barokních staveb výrazně ovlivňujících tvář české a moravské krajiny. Západočeský okruh jeho tvorby vznikl díky kladrubskému a plaskému klášteru, z nichž vyzařovala do kraje tvůrčí umělecká a duchovní síla, proměňující v první polovině 18. století dosud okrajové oblasti Čech bohatým rejstříkem unikátních barokních staveb v pozoruhodné regiony. Nová expozice „Baroko a jeho svět“ je zaměřená na odkaz doby, která výrazným způsobem poznamenala jak českou krajinu dominantami jedinečných staveb, tak duši lidí, kteří dokázali vnímat díky umění, hudbě a literatuře duchovní hodnoty a kulturní tradice. Expozice představuje především architekturu Jana Blažeje Santiniho a její odkaz na Plzeňsku, zvláště pak na území někdejšího plaského kláštera formou modelů a bohatou ikonografií. Setkání s barokními stavbami doplňuje též obraz českých zemí v díle Mauritia Vogta (1668-1730), řeholníka plaského kláštera, kartografa, historika a hudebníka, spjatého životem s Mariánskou Týnicí.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Poutní kostel Zvěstování Panně Marii a cisterciácké proboštství
1710, 1720 - 1764, novostavba
stavebníci opati cisterciáckého kláštera v Plasích
Pro plaský cisterciácký klášter, který patřil k jedněm z nejbohatších řádových domů v Čechách, navrhoval Santini celou řadu jedinečných projektů. Duchovním centrem plaského klášterního panství bylo někdejší proboštství s kostelem Zvěstování Panně Marii v Mariánské Týnici.
V červenci roku 1711 na svátek Navštívení Panny Marie položil slavnostně opat Eugen Tyttl základní kámen k novému kostelu na půdorysu rovnoramenného řeckého kříže. Dle Santiniho projektu byly ke kostelu plánovány dva symetrické ambitové dvory s celkem osmi kaplemi. Nejprve vznikl západní ambit, až v šedesátých letech 18. století bylo dokončeno proboštství a kostel se dočkal slavnostního požehnání roku 1777. Východní ambit nebyl v baroku dokončen. Mariánská Týnice sdílela osudy plaského kláštera zrušeného roku 1785, tím započalo období úpadku a chátrání sakrální stavby.
V roce 1920 se zřítila kupole kostela s lucernou, nevratně byla zničena většina freskové výzdoby. Díky architektovi Hanuši Zápalovi a Jednotě pro záchranu Mariánské Týnice byl prostor kostela konzervován a zastropen. Po roce 1989 mohla stavba znovu povstat a navrátit se s věžemi a kupolí s lucernou do reliéfu zdejší krajiny jako výrazná dominanta. Jedinečná dostavba východního ambitu v letech 2018-2021 završila naplnění dokonalé symetrie areálu dle Santiniho plánu.
 |
 |
