Kaple sv. Jana Nepomuckého

po roce 1720, novostavba
stavebník: Antonín Arnošt z Birkensteinu

Neveliká šestiboká kaple nám dobře ukazuje, jak se Santiniho architektonickými nápady pracovali jiní. Půdorys je konstruován pomocí kružnic a v něm použitá číslice šest odkazuje k šesticípým hvězdám Jana Nepomuckého. Tvar šesticípé hvězdy mají i neveliká okna prolamující stěny nad šesticí vstupů a zopakovaných i v lucerně. Půdorys připomene řešení mladotické kaple. Toto srovnání ale ukáže i zásadní rozdíly. Santini buduje mladotickou stavbu jako celistvý objem, ve kterém tvar střechy organicky navazuje na hmotu stavby. V Běstvině je střecha poměrně plochá a celá stavba díky tomu působí sraženě. Rozdílem oproti Mladoticím je i zdůraznění nároží zmnožovanými pilastry, což ale působí poněkud těžkopádně. Santini v Mladoticích ovšem má nároží řešena elegantními pásovanými pilastry, a celý exteriér působí velmi střízlivě a jednoduše. Autor běstvinské kaple také příliš nepočítá s působením světla, s nímž naopak Santini pracuje vždy nesmírně vynalézavě a používá proto většinou poměrně rozměrné okenní otvory. Santinimu zcela cizí je i neakcentování číslice pět, pro nepomucenskou číselnou symboliku daleko podstatnější než použitá šestka (pětice hvězd symbolizujících pět ran Kristových), stejně jako nenatáčení jednotlivých etáží, použité v Mladoticích i mnohde jinde.
Mnohé detaily běstvinské kaple jsou přesto velmi vynalézavé. Například sokl pod vlastním sousoším (mimochodem také velmi pěkným), nejen opakuje šestiboký půdorys kaple, ale navíc je velmi odvážně proděravěn oblouky, odkazujícími na most, z něhož bylo Janovo tělo svrženo do Vltavy. Vynalézavé je i použití gotizujících oslích oblouků, které se v interiéru navíc uplatňují i v půdorysu. Zajímavě řešena na nárožích je korunní římsa atp.
Lze shrnout, že jde o stavbu plnou neotřelých architektonických nápadů, jež ale autor kaple poněkud nadužívá a navíc z nich není schopen vytvořit rafinovaně působící, do detailu prokomponovaný, harmonický a současně symbolickým obsahem působící celek. Jedná se rozhodně o zajímavou a cennou stavbu, ovšem jistě nejde o dílo geniálního architekta, nýbrž jeho snaživého epigona.
Návrh kaple Santinimu hypoteticky připsal H. G. Franz, roku 1950 s tím, že při realizaci musel být projekt pozměněn a provedení je zhrublé. Následující literatura toto připsání bezvýhradně akceptovala. Santiniho autorství roku 1992 odmítl Mojmír Horyna, který současně předpokládal autorství kutnohorského J. J. Voglera. Pravděpodobnější je ovšem autorství chrudimského stavitele Donáta Morazziho, navržené Martinem Pavlíčkem. Autorem nepomucenského sousoší, zajímavě doplněného personifikacemi světadílů, je dle Pavlíčka nejspíše chrudimský sochař Ignác Rohrbach.

Farní kostel sv. Jana Křtitele

1726, novostavba
stavebník: Antonín Arnošt z Birkensteinu jako držitel patronátních práv

Hypotetická atribuce kostela Santinimu (Kotrba 1976, Sedlák 1987) vycházela hlavně z předpokladu jeho autorství zdejší nepomucenské kaple. Celkové řešení i použité detaily jsou poměrně konzervativní a Santiniho tvorbě zcela cizí. Jediným dynamických prvkem je konkávní prohnutí průčelí, které ale jako důvod k atribuci rozhodně nepostačí. Autorem by i zde mohl být D. Morazzi.

Zámek

snad dvacátá léta 18. století, přestavba
stavebníkem snad také Antonín Arnošt z Birkensteinu

Raněbarokní zámek zřejmě obsahuje nějaké konstrukce renesanční tvrze a byl asi určitým způsobem upravován i v první polovině 18. století, později byl ale opět výrazně pozměněn klasicistní přestavbou. Hypotetická atribuce Santinimu (Kotrba 1976) i zde vycházela hlavně z hypotézy jeho autorství zdejší nepomucenské kaple. Poněkud nezvyklý, symetrický a dynamicky působící půdorys zámku snad může být další invencí autora nepomucenské kaple, dán mohl být ale také prostou snahou, bez větších demolic, zpravidelnit starší, ne zcela pravidelný půdorys.