kaple Andělů strážných

devadesátá léta 17. století
stavebník: František Josef Václav hrabě Šlik

Drobná šestiboká kaple se nachází na zalesněném vršku nedaleko zříceniny hradu Veliš, jihozápadně od Jičína. Provedena je s mimořádnou znalostí klasického řádového tvarosloví, ale současně s ním pracuje nesmírně originálním způsobem. Kaple je na nárožích členěna toskánskými pilastry vynášejícími redukované kladí. Neortodoxnost nakládání s tvaroslovím zde ukazuje už to, že zmíněné pilastry jsou přes nároží oble „přetaženy“. Střechu tvoří zvonovitá báň vrcholící štíhlou šestibokou lucernou s nesmírně jednoduchými sloupky a profilovanou římsou. Ta je také jediným zdrojem světla v klenutém, pilastry a kladím výrazně členěném interiéru.

Pozoruhodnou stavbičku připsal Santinimu Ivo Kořán (1974) a toto připsání další badatelé akceptovali (Sedlák 1987, Cerulli 1988, Naňková 1989). Odmítl jej Mojmír Horyna (1998), podle něhož zde „Santiniovské rysy jsou nepochybné a inspirace především mladotickou kaplí zcela zřejmá. Nicméně geometrické založení stavby, vztah půdorysu, vertikálních hmot a jejich členění je oproti předloze jaksi zjednodušen, až schematizován. I detaily a profily jsou oproti doloženým Santiniho stavbám skladebně zjednodušené. Podobný typ redukce tvarosloví, jehož jednotlivé články - patky, hlavice - jsou vypouštěny a výsledné tvary jsou elementárně jednoduché, ale plně objemové, u Santiniho neznáme. Stavba nepochybně navazuje na Santiniho časné dílo a i to otevírá otázku po správnosti dosud uváděného datování. Nelze zcela vyloučit možnost, že starší Santiniho návrh byl zjednodušen a pozměněn při realizaci. Spíše se však zdá, že autorem byl takový Santiniho následovník, který velmi intimně znal mistrovo dílo, snad Filip Spannbrucker.“

Jak se ovšem ukázalo později, vše bylo ve skutečnosti ještě jinak. Prakticky současně s Horynovou knihou byl publikován článek J. Hendrycha a M. Líčeníkové (1998), v němž byla i tato kaple hypoteticky autorsky spojena s dalšími třemi, respektive čtyřmi „šlikovskými“ kaplemi, hypoteticky z části už dříve připisovanými J. B. Matheyovi. Trojiční kaple u Ostružna ovšem byla také datována až do dvacátých let a připisována naopak Santinimu. Předpoklad dřívějšího vzniku později potvrdil i archivní výzkum a Matheyho autorství přijali také ostatní badatelé (Macek – Biegel – Bachtík 2015). Kaple Andělů strážných tedy paradoxně není dílem Santiniho pokračovatele, nýbrž dílem jeho hypotetického učitele. Pomyslný kruh se může uzavřít lákavou, byť už zcela nedoložitelnou myšlenkou, že podobu kaple přecejen mohl ovlivnit mladý J. B. Santini, a to v době kdy byl žákem J. B. Matheye.