Kostel sv. Jana Nepomuckého

1722-1726, novostavba
stavebník: Anna Polyxena z Clary a Aldringen, rozená des Fours

Stávající barokní kostel sestává z převýšeného osmibokého presbytáře se zvoncovou bání a lucernou, od západu přiléhající užší a nižší podélné lodi s průčelní západní věží a od jihu k pesbytáři přiléhající sakristie s oratoří v patře. Starší literatura předpokládá, že původně šlo o pouhou osmibokou kapli, odpovídající stávajícímu presbytáři, k níž byly loď s věží a sakristie dodatečně doplněny. Tento předpoklad podporuje i údaj o svěcení, proběhlém až roku 1766. Recentně se naopak uvádí, že kostel vznikl najednou jako celek a dodatečně doplněna byla pouze průčelní věž (Památkový katalog).

Domnělou osmibokou kapli přiřkl Santinimu A. Jirka (1974). Věra Naňková (1976) tuto atribuci akceptovala, s tím že hypotetický původní Santiniho plán mohl být v detailech, „které zřejmě provádějící či opravující stavitel zcela nepochopil“, zjednodušen a zkomolen. Za santiniovské motivy Naňková považuje „štukové obrazce v kupoli, ale také příznačnou lucernu a vikýře i některé další detaily“. M. Horyna (1998) mimo to upozornil na „zajímavou profilaci úseků vlysu nad pilastry, které vskutku napodobují onen podříznutý pás s oblým horním dílem, který je ve funkci vlysu užit na konventu v Plasech“. Santiniho autorství Horyna přesto zcela odmítl a předpokládanou původní osmibokou kapli považoval nejspíše za dílo plaského klášterního stavitele Matěje Ondřeje Kondela. Památkový katalog za autora označuje plzeňského stavitele Jakuba Augustona mladšího.